Stále častěji se v praxi objevují případy, kdy výrobci strojních zařízení zařazují vědomě či nevědomě do svého výrobního programu samostatné ocelové konstrukce. Velice často jsou tyto výrobky nedílnou součástí produkce strojařských či zámečnických firem, které poměrně dobře zvládají posuzování a prohlašování shody strojních výrobků podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/42/ES resp. podle nařízení vlády č. 176/2008 Sb.
Z logických důvodů těmto firmám „nezapadají“ samostatné ocelové konstrukce do uvedených „strojařských“ předpisů, ani zaběhnuté praxe při přezkoumání shody a tak s lehkým srdcem posuzování ocelových konstrukcí neprovádějí nebo pro ně uplatňují postupy podle ČSN EN ISO/IEC 17050-1:2011. Obojí je bohužel špatně.
Na počátku omylu často stojí chybný úsudek či profesní slepota, které výrobcům říkají, že co je ze „železa“, to je strojařina a co z „cihel“, to je stavařina. Ale pozor – odhad je sice důležitou součástí života, ale zde jej nelze uplatňovat. Je potřeba se držet legislativních a normativních předpisů, které říkají, že ocelová konstrukce je výrobkem stavebním. A tak strojaři pozor – provádění ocelových konstrukcí i hliníkových konstrukcí, označování značkou CE a jejich uvádění na trh je potřeba realizovat výhradně postupy podle norem EN 1090-1 Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců (náhrada za neplatnou ČSN 732601) a EN 1090-2 Technické požadavky na ocelové konstrukce. Jen tak mohou být splněny podmínky pro vystavení Prohlášení o vlastnostech stavební konstrukce podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, ze dne 9. března 2011 a tato označena značkou CE.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že i ortodoxní strojaři musí občas vyrazit na exkurzi do světa stavebního a tak si pojďme problematiku v odlehčené formě představit.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stanovených výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady č. 89/106/EHS („CPR“).